Den 2 a 3 - den blbec a pohoda na koleji

Tak sem včera (v pondělí) vykročil z hostelu levou nohou. Vstal sem, dal sem snídku a pelášil do centra se zapsat a pro studentskou kartičku. Pak sem uběgal rychle zařizovat kolej a po cestě si vyřídil slovinský telefon. Který si všichni zapište:

je to +386 30 394 216

Jenže co se nestane, žejo. Kolejskou recepci ne a ne najít. A když se blížil půl dvanácty, kdy měly mít úřednice pauzu, tak sem si ji v bistru udělal rovněž. O pul jedne tam valim a narazim v čekárně na zhruba asi milion lidí a tak na ně koukám a stojím tam. dostal sem se na řadu až někdy po druhé a hotové sem to měl o pul třeti a pani mi povidá, že se musím na koleji nahlásit ke správcí, který ale dělá jen do tří. Kouknu tedy na mapu a ůůůůůůů - koleje moje sou přes půlku města. Tak vykročím, ale je mi jasný, že do tří tam teda nebudu a jen doufám, že se dnes pan správce v práci zdrží.

Nezdržel! Ach děcka ta zpuchlost, tak co dělat, že jo. Sem se odebral zpět prostě k hostelu zeptat se, jesli mají dnes volný místo. Ach těch peněz no hrůza. Po cestě sem se stavil v pizzérce, že jako se aspon dobře najím a dám si lahodné Laško. Taky sem to udělal, dal sem pikantní picošku, ale ta vám byla pikantní. Tak co dělat, žejo? Spravilo to celé druhé Laško:)

 Tak teda chvátám na hostel přes nádraži, kde si obměním obsah svého malého batůžka, kerý sem jak cyp pořád nosil na zádech. A Vemu to ještě přes prodejnu stravenek takových. No ale co sem tam nezjistil? Ztratils sem tu studentskou kartu, co sem ráno vyzvedával. Vostuda, ted to musím řešit nejak furt.

Nu ale k večeru se to polepšilo, šel sem s takovou českou bandou tady na jazz jam sešn do klubíku a pak ještě sem se vochométnul kolem pravidelné pondělní erasmácké uřvané pařby v jedné hospodě.

uf ráno sem dostal kolej konečně, ale napíšu o tom příště:) se mi už nechce :) .. dnes se na té koleji budu válet.

mýša spravující se.